Psal se rok 1924, když známý pražský podnikatel a otec budoucího českého prezidenta Václav Havel navštívil Spojené státy americké. A byla to budova restaurace „Cliff House“ tyčící se nad mořem v San Francisku, která se mu zalíbila natolik, že se rozhodl vystavět její napodobeninu v Praze.
Ne nad mořem, ale nad řekou.
Restaurace se od své americké kolegyně lišila především svou polohou. Pod skalou, na níž byly terasy Barrandov zbudovány, nešuměly mořské vlny, ale líně plynul tichý proud Vltavy. Ve skalnaté rokli pod terasami vznikl plavecký bazén a celá skála byla protkána terasami, nabízejícími výhledy na Prahu. Kromě restaurace a kavárny tu nechyběla ani letní kuchyně a v 15 metrů vysoké vyhlídkové věži čekaly na hosty klubovny a salóny. Pro dopravu jídla a pití k bazénu byla zbudována lanovka a dokonce se uvažovalo o zbudování výtahu, k čemuž však nikdy nedošlo.
Poválečné roky mnoho radosti nepřinesly.
Sotva skončila 2. světová válka, změnily se Terasy Barrandov z pozorovatelny protivzdušné obrany znovu na oblíbený cíl výletů řady Pražanů. I komunističtí funkcionáři zde s oblibou pořádali své večírky. Přibývající roky a minimální údržba se sice začaly podepisovat na stavu celého areálu, ale nikomu se do oprav příliš investovat nechtělo. Díky tomu byl postupně uzavřen oblíbený Trilobit bar, kde svého času vyhrával slavný R.A.Dvorský, a o pár let později i plavecký bazén pod skalou. Před zkázou terasy neochránilo jejich prohlášení za národní technickou památku.
Nové časy změnu nepřinesly.
Rok 1989 Terasám Barrandov přinesl pouze změnu majitele. Areál se přešel do rukou dědiců po Václavu Havlovi, kteří je promptně přepsali na své manželky, čímž ale vše skončilo. V roce 1997 se definitivně objekty uzavřely a dnes už v nich přebývají pouze bezdomovci.
Je vůbec nějaká budoucnost?
Co čeká v budoucnosti Terasy Barrandov je hodně nejasné. Vzhledem k dezolátnímu stavu budov se zřejmě můžeme rozloučit s myšlenkou na jejich rekonstrukci. Další chátrání, následná demolice, prodej bohatému investorovi a následná výstavba lukrativních objektů je asi reálnějším scénářem.